Magnetická indukce, B

Hustota magnetického toku je počet magnetických siločar, které procházejí určitým bodem na povrchu. Dalším ukazatelem je magnetická indukce. Jednotkou magnetického toku je Weber (Wb). Jednotkou SI je T (tesla), což odpovídá jednomu Weberovi na metr čtvereční (Wb/m2). Jednotkou v soustavě CGS je G (gauss). 1 tesla odpovídá 10 000 gaussů. V libovolném bodě magnetického pole lze hustotu magnetického toku chápat jako vektor ve směru pole, jehož velikost odpovídá Lorentzově síle, kterou elektrický vodič pociťuje, je-li zarovnán kolmo k siločarám pole. 

Čím vyšší je hustota magnetického toku, tím silnější je magnet v tomto bodě a tím lépe dokáže v tomto bodě udržet částice železa. V homogenním poli, v němž je povrch kolmý k magnetickým siločarám, je to součin povrchu a intenzity magnetického pole. 

Hustota magnetického toku se ve vzorcích obvykle znázorňuje symbolem, (pseudo)vektorovým polem.

TokΦ = B-AΦ = magnetický tok (Wb)
B = intenzita magnetického pole (T)
A = plocha povrchu (m2)

Goudsmit počítá hustotu toku pomocí metody konečných prvků (výpočet FEM). To nám umožňuje rychleji a lépe vyvinout správný magnet pro nový nebo stávající výrobek či aplikaci. Více informací o výpočtech a simulacích magnetů si můžete přečíst zde.